Čtvrtstoletí existence naší školy

Hudební škola Schola musica Stella maris v Králově Dvoře oslavila 25 let výročí založení školy. O tom, jaká byla její historie a jak škola působí dnes, si povídala s Martou Tauberovou, ředitelkou této školy, její zástupkyně Michaela Hrachovcová.

Marto, jaký byl podnět k založení této školy?

Školu založila moje máma Zora Tauberová. V té době působila jako ředitelka ZUŠ V. Talicha v Berouně. Zároveň organizovala operní školu, což bylo sdružení několika kolegů, kteří dojížděli do vesnic zdejší lokality. Při práci s dětmi mimo dosah Berouna se zrodila myšlenka, že učitel bude dojíždět za žákem do místních základních škol. Na základě tohoto specifika byla škola přijata do sítě škol MŠMT. Místa působení naší školy se rozšířila a dnes má naše škola téměř 350 žáků.

Vedení školy jsi převzala po své matce a zakladatelce školy Zoře Tauberové. Jak se za těch 11 let škola změnila pod Tvým vedením?

Specifikum a základ naší školy se nemění. Pozorně si ale všímám změn, kterými naše společnost prochází. Reagujeme na trendy, které přináší doba, ve které žijeme. I v tomto ohledu přizpůsobujeme výuku a měníme přístup k našim žákům. Na škole máme pár učitelů, kteří jsou tady od založení školy. Přišla mezi nás ale i řada kvalitních nových kolegů, kteří vnesli do školy novou energii, nové přístupy s ohledem na soudobou generaci. Mým mottem jsou dobré mezilidské vztahy, přátelská atmosféra a být tady pro druhé.

Jaké výsledky a úspěchy mají žáci této školy?

Naši žáci pravidelně získávají ocenění v rámci soutěží hudebních škol. Někteří úspěšně pokračují ve studiu na Konzervatoři a hudba se tak stává jejich životním posláním. Během školního roku pořádáme řadu veřejných koncertů, kde děti předávají posluchačům radost z hudby. Mám velkou radost, že na škole máme hodně talentovaných dětí, které se nám podaří podchytit i v místech, kde kromě naší školy není nabídnuta možnost hudebního vzdělávání.

Několik let už sedím vedle Tebe v ředitelně a mohu se podílet na vedení školy. Prošly jsme náročným obdobím spojeným s covidovými restrikcemi i mojí nehodou, která mě trvale upoutala na invalidní vozík. Jak se díváš na ty roky spolupráce?

Pro mě i pro školu je spolupráce s Tebou velkým přínosem. Společnými silami se nám podařilo nastavit strukturu školy do pružnější formy a i v pandemickém období jsme se snažily vytvořit takové podmínky, aby naši žáci a učitelé pocítili co nejméně těžkost dané situace. Vymýšlíme neustále nové postupy a flexibilitu zaměřenou zejména na kolektivní předměty, tak aby byly splněny požadované nároky a zároveň abychom byli vstřícní i k dětem, které jsou ze vzdálených míst. Reagujeme i na současné politické dění, které se nás všech dotýká, tak abychom projevili lidskost, podporu a pomoc těm, kteří to potřebují.

Obě si uvědomujeme, že funkčnost této školy nezáleží jen na nás, ale na týmu celé školy. Navíc cítím i požehnání z vyšších míst, že tato škola je chráněná a obklopena dobrými lidmi a že mám vedle sebe tvůrčího partnera, kde kromě práce nás dvě spojuje i osobní přátelství, což je velmi vzácné a já si toho vážím.

Kromě starosti o školu pečuješ také o paní Zoru, kterou vždy rádi přivítáme na našich koncertech. Jak se jí daří?

Jsem šťastná, že přes všechny zdravotní komplikace je maminka ještě pořád mezi námi. I když dnes už její zdravotní stav nedovoluje plně vnímat sled událostí, tak vím, že uvnitř sebe má ze školy velikou radost a cítí se naplněně z toho, že školou zní živá hudba našich žáků. Byla to ona, která svým nadšením, odhodláním a s velkým úsilím zasadila stromek této školy, který za těch 25 let zesílil a dále vzkvétá.